Tou dobou jsem v Čechách vyhrál soutěž na bronzového koně v klusu v
životní velikosti. Při studiu tohoto thematu se pro mne otevřel
nádherný svět koní a jezdectví a já jsem si uvědomil, jaké možnosti
poznání a sebepoznání má moderní člověk, pokud návrat k přírodě
uskuteční jako jezdec. V pojetí mé filosofie to ale není jezdec
sportovec. Je to jezdec na cestě rytmu, rovnováhy a slušnosti ve vztahu
ke svému koni, kterého nepovažuje za tělocvičné nářadí, ale uctívá ho
jako krásnou a oduševnělou bytost, tak, jako tomu bylo v naší
staroslovanské minulosti. Jako sochař v námětu koně nalézám soulad
proporcí starých Řeků, renesanční a barokní vznešenost i Rodinovu
katedrálu v pohybu.
Nedělám tento námět jako žánr, ale ve smyslu hlubšího duchovního
poznání světa. Život je pro mne zázrakem božské rovnováhy. (Například,
kdyby nebylo měsíce, který vyvažuje sklon zemské osy, nebyl by na
planetě život možný). Rovnováha je pro mne samo dobro, podmínka života.
Ztráta rovnováhy přináší nemoc, šílenství a smrt. Všechna mistrovská
díla umění stojí na dosažené rovnováze, každé poctivě myšlené umění o
ni usiluje. Hudba i jezdectví tuto rovnováhu obsahují, zachází s ní a
vyjadřují ji.
Dodatek k vlastnímu životopisu
Chtěl jsem vyhovět faktografické zvyklosti a popsat svůj nepopsatelný život ve věcně pojaté kostce. Protože tomu chybí podstata, dodávám ji v dodatku.
Mé postoje k umělecké práci i názory občanské vycházejí z úcty ke všemu stvoření. Láska otevírající poznání mě vede k přesvědčení o duši stromů i o životě kamenů. Pokračuji po Aristotelových stupních duše ještě hlouběji pod stupeň duše vegetativní, protože tuším, že život nevznikl kombinací sloučenin neživého, ale že je podstatou všech prvků, že je skryt v hvězdném prachu a jeho vůle po miliardách let donutí ten prach prozřít vědomím.
Dnešek vidí život naopak jako shůry do hmoty vdechnut nebo zavlečen z kosmu. Vidí zvlášť ducha a vedle hmotu, případně ducha nepřipouští vůbec. Jelikož nám i sama dnešní věda dokazuje, že všechna hmota vznikla z ničeho, já sám ji vnímám jako svým způsobem oduševnělou, protože duchem stvořenou. Moje fascinace přírodou není jen úžas nad její nádherou a nepochopitelnou dokonalostí, ale i posvátná úcta ke zdroji jejího stvoření, ke svaté hlubině, lidskému bádání nedostupné, ze které vyvěrá veškeré jsoucno.
Takový pohled na skutečnost mě velmi ztěžuje její ztvárnění. Abych přece jen sebral odvahu a porval se s hlínou o nějaký tvar, obracím se pro pomoc k hudbě a snažím se sochu vybudovat na organických principech hudebních. Takový přístup k sochaření nevychází jenom z mých úvah, ale také ze sochařské barokní tradice mého kraje, kterou založil především Mistr Matyáš Bernard Braun. Jeho nádherné dynamické a rozevláté sochy jsou vždy hudbou v kameni, skládanou z architektonických plastických rytmů, které nesou celkovou melodii vždy lidsky vroucí a účastnou. Je těžké mimo upřímného obdivu k takovému géniovi ještě vedle něho něco sám plácat, leč lichá naděje mě vždycky vleče do další práce.
To je tedy ona podstata mého života, která v životopisu chybí a v tomto dodatku byla dodána.
Petr Novák z Jaroměře